TOSA A OSTATNÍ MAZLÍČCI

Po fyzické stránce je Tosa velice silný pes a co je důležité, že má silně vyvinutý  ochranitelský pud. Zároveň je také důležité, držet jej z dosahu bojechtivých psů, Tosa by mohla útočícího psa vážně zranit. Proto doporučujeme Tosu od útlého mládí socializovat a seznamovat s mazlíčky všeho rázu se kterými  bude v budoucnu vyrůstat, stýkat či bydlet. 



TOSA A DĚTI ?

Rodina je pro Tosu vždy prvořadá. Nemá problémy vycházet i s dětmi, musí se dbát na láskyplnou výchovu a samozřejmě v zachování důslednosti.  Zároveň musíme podotknout i výchovu dětí tzn. jak se ve společnosti tohoto obřího plemene chovat. Bohužel z médií se nyní dozvídáme otřesné případy napadení psem apod... v první řadě selhává lidský faktor a to je člověk jako majitel/pán psa.




Něco z historie Tosa Inu

Rasa Tosa Inu je velké dogovité plemeno pocházející původně z Japonska. Křížením japonských bojových psů s plemeny, které byly dovezeny v 2. polovině 19. století do Japonska, jako byly dogy, buldoci, mastif, pointer, bernardýni, bloodhoundi nebo němečtí ohaři, vznikla rasa Tosa Inu. Již ve 14. století se v Japonsku organizovaly psí zápasy, nejvíce populární ale byly v 19. století na ostrově Šikoku, v katastru Tosa, kde psí zápasy organizovali samurajové. Mezi psími zápasy v Japonsku a v Evropě nebo USA je ale velký rozdíl. V Japonsku psí zápasy připomínali sumo, majitelé se snažili druhého psa protlačit nebo povalit na lopatky. Když náhodou došlo ke zranění nějakého psa, zápas byl ihned ukončen. Pes, který se snažil kousnout druhého psa byl automaticky diskvalifikován, stejně jako pes, který na začátku zápasu štěkal na soupeře. Prohrát také mohl pes, který kňučel nebo jinak projevil strach, například když odstoupil od soupeře na víc než tři kroky. Na zápasy směli pouze psi, do jejich chovu byly vybírány jen feny po úspěšných bojovnících. Původní Tosa Inu byli menší než dnešní jedinci, vážili jen cca 30 - 32 kg. V Japonsku byly psí zápasy zakázány roku 1908, ale stejně se dodnes tajně pořádají a nejoblíbenější rasou na japonský styl boje jsou právě Tosa Inu. Bojoví psi můžeme rozdělit do tří váhových kategorií (40 kg, 55 kg a 70 kg). Psí zápasy probíhají zpravidla v dvoudenních turnajích. Úspěšní psi získají různé tituly, stejně jako zápasníci sumo. Během 2. světové války rasa Tosa Inu zaznamenala velké ztráty a hrozil tak zánik tohoto plemene, ale nakonec se podařilo chov zachránit. V 70. letech se první psi dostali do USA, později pak i do Evropy. 


Charakteristika Tosa Inu

Pro Tosa Inu je charakteristickým znakem dimorfismus. V Japonsku se stále Tosa Inu používají jako policejní psi, vycvičeni jsou na hledání drog, výbušnin nebo zbraní. Také jsou spolehliví doprovodní psi. Tosa Inu nemá velké nároky na pohyb, nepotřebuje přehnaně dlouhé venčení. Vyžaduje ale velkou pozornost každý den a důslednou výchovu od štěněte. Majitelé Tosa Inu by se měli při výchově vyvarovat tvrdých trestů. Tosa Inu reaguje dobře i jen na zvýšený hlas svého pána, protože je na něj silně fixovaný a proto tvrdé zacházení by mohlo zkazit povahu tohoto psa.